Dorodango
Dorodango (泥だんご) znamená doslova "blátivá koule" – doro = bláto, dango = kulička, knedlíček.
Na první pohled je to obyčejná koule z hlíny a vody. Ale při správném postupu a s trpělivostí ji lze vyleštit do podoby hladkého, lesklého, téměř keramického tělesa – bez jakéhokoli vypalování nebo glazování.
Technika pochází z Japonska, kde si s ní hrály děti – jako s obyčejnou hliněnou kuličkou.
Do širšího povědomí se dostala díky profesorovi Fumio Kayo z Kyoto University of Education, který tuto dětskou hru proměnil v meditativní umění.
Kayo vytvořil přesný, promyšlený postup, který z dorodango udělal formu mindfulness – procvičování trpělivosti, soustředění, smyslové citlivosti a vnímání detailu.
Říká se, že když se učitelé ptali dětí, proč si hrají právě s hlínou, odpověděly: "Protože chceme vidět, jak krásná může být zem.
~
Dorodango je krásnou metaforou – z obyčejného bláta může vzniknout něco vzácného a krásného, pokud mu věnuješ čas, péči a pozornost.
Koule symbolizuje celistvost, klid, planetu, jednotu. A zároveň pomíjivost – povrch je lesklý, ale křehký, není věčný. Není to výkon, je to proces. Nejde o výsledek, ale o soustředěné tvoření.
~
Dorodango je někdy přirovnáváno k zenové praxi – jako je kaligrafie nebo aranžování květin. V Japonsku se pořádají i soutěže o nejkrásnější dorodango. A nejsilnější efekt prý často zažívají lidé, kteří běžně "netvoří".
Je to návrat k zemi i k sobě.